Může kněz sloužit mší svatou sám?

V dobách koronovirové krize se vedou různé diskuse o tom, zda římskokatolický kněz může každý den obětovat sám mši svatou. Biskupové žádali kněze svých diecézí, aby slavili mši bez fyzicky přítomného Božího lidu. Pro mnoho duchovních, kteří slaví v „Novus Ordo“, je to určitě neobvyklý zážitek, pro některé to může být dokonce nový zážitek. Mohli bychom se samozřejmě ptát, zda jsou takové oslavy vůbec povoleny. Ale to je zbytečné. Můžeme říci, že tyto mše jsou nezbytné.

Ano, Kodex církevního práva, kánon 906 říká: „Bez spravedlivého a rozumného důvodu neslouží kněz mši bez účasti alespoň nějakého věřícího.“ Připusťme se, že pokyny vlády jsou „spravedlivý a rozumný důvod.“ Někdo si může říci „Má to vůbec smysl, aby kněz sloužil mši svatou jen pro sebe?“ V dekretu druhého vatikánského koncilu „Presbyterium ordinis“ čteme v oddílu 13: „V tajemství eucharistické oběti, jejímž přinášením plní kněží své přední poslání, se neustále koná dílo naší spásy. Proto se vřele doporučuje každodenní sloužení mše svaté. Protože je to úkon Krista a Církve i tenkrát, když nemohou být přítomní věřící.“

Oslava Svaté mše je proto vždy aktem Krista a Církve – i bez fyzické přítomnosti věřících při oltáři. Kněz neslaví mši pro sebe. Svatá mše se slaví ve společenství s papežem, se biskupem, se svatými – ve společenství s jednou, svatou, všeobecnou (katolickou) a apoštolskou Církví, která není omezena místně, regionálně ani národnostně, ale zahrnuje všechny časy a místa světa. Tady bych se znovu odvolal na obrázkovou meditaci o mši svaté, kterou najdete ne těchto stránkách ve FOTOGALERII. Je to tam moc hezky znázorněno.

V eucharistické modlitbě se říká: „V jednotě s tvým služebníkem, naším papežem N., s naším biskupem N. a se všemi, kterým je svěřena pravá, obecná, apoštolská víra, obětujeme tyto dary především za tvou církev, svatou a obecnou. Po celém světě ji naplňuj pokojem, chraň, sjednocuj a veď.“ Proto, jako služebníci Boží, kteří se nemohou fyzicky shromáždit s knězem, máme duchovní podíl na oslavě svaté mše, což je vždy – a zejména dnes si to musíme uvědomit – posvátný úkon Krista a Církve. Existuje nespočet rozumných a spravedlivých důvodů, proč naši věrní kněží dnes slaví mši svaté, skryté před světem. Jedním z nich je ten, že většina z nich patří do té „rizikové skupiny.“

Proto se modlíme ve společenství s naším papežem, s našimi biskupy, kněžími, svatými a s celým lidem Božím, abychom tímto pouštním obdobím mohli projít s vírou, že hodnota mše svaté nezávisí na množství přítomných lidí. Hodnota mše je stejná, ať je tam sto lidí, nebo ani jeden. Zvony na našem kostele zvoní jako obvykle, aby to pro věřící byl signál, že mše začíná a že se mohou připojit duchovně, když to nejde fyzicky. Modleme se, aby tento stav, s Boží pomocí, netrval dlouho.

Modlíme se, ty a já, dost? Nevím. Ale vím, že svatý kněz z Arsu kdysi řekl: „Bůh miluje být obtěžován.“