Příprava na svaté přijímání

(Převzato z týdeníku Světlo)

Pokládá se za staromódní být lačný před svatým přijímáním. Být lačný znamená pouze alespoň jednu hodinu nic nejíst ani nepít. Vlastně je to logické, přijímat svaté přijímání nalačno. Svaté přijímání je vrchol mše svaté a měl by být jako takový respektován. Podobně jako se na přijetí Těla Kristova připravujeme duchovně svatou zpovědí a modlitbou, měli bychom se očistit i tělesně. Plný žaludek, ze kterého přetéká cappucino, je jistě zcela nevhodný.

Jako katolíci věříme v přítomnost Krista v hostii od proměňování. Je v ní živě a skutečně přítomen. My věřící, pokud jsme ve stavu posvěcující milosti, můžeme našeho Boha v sobě ubytovat. V každé mši svaté sestupuje skutečně mezi nás. Každý den můžeme přijímat tento dar. Tato svátost nás posiluje. Je to dar, který nám pomáhá přemáhat každodenní pokušení. Skutečná moc svátosti je nezměřitelná. Představuji si, že po svatém přijímání se snáze dávám vést Bohem. Neseme Ježíše skutečně v sobě.

Je to velká čest, že můžeme přijímat našeho Krále a Stvořitele. Často si však této ctí nejsem vědoma. Když jsem v kostele, jdu takřka automaticky k přijímání. Skutečná závažnost Boží přítomnosti je mi přitom zřídkakdy jasná. Je to, jako bych do svého domu přijímala někoho, koho si velice vážím. Jak to říkáme v „Domine, non sum dignus", Pán vstupuje pod naši střechu. Vstupuje k nám. Neposílá některého ze svých četných sluhů. Nikoliv. Poctil nás osobně. Nikdy by mě nenapadlo uvést takového hosta do nějakého chléva. Jistě bych byt napřed vyčistila, uklidila, případně koupila nějaké květiny. O mnoho důležitější je uklidit náš vnitřní chlév a připravit jej na přijetí Pána.

Dnes se to často v presbytáři hemží lidmi. Při proměňování tu poskakují děti. Koncelebruje několik kněží, i když jeden by byl lepší. Ženy se míchají do dění. Zdálo by se, že by se proti tomu nemělo nic namítat, že je to dobré, když se zapojuje tolik lidí. Ale takový mumraj odvádí od skutečné Kristovy přítomnosti. To, co zbude, je hemžení a pouhé společenství.

Potřebujeme nábožný postoj, abychom Kristovo Tělo mohli důstojně přijmout. Ale takový postoj může vzniknout jen v důstojném slavení Eucharistie. Jen pak mohu jít do sebe, jen pak mi bude aspoň zlomek významu této svátosti trochu jasný, jen pak se mohu na přijetí Kristova Těla připravit.

Bohužel, zdá se, že mnoho kněží nedokáže svým věřícím vyložit, že pod naši střechu vstupuje skutečný Bůh, a nikoliv jen symbol. Když si tuto skutečnost postavíme živě před oči, připadne nám to snazší, připravit se na to i tělesným postem. Jako připravuji svůj dům a sebe na hostinu, tak bychom se měli chovat i ke svému Bohu. Nechceme se snad ukázat ze své nejlepší stránky?

Z knihy Fromm! od Elisabeth von Thurn und Taxis. Přeložil-lš-