Šest věcí, které by měl každý vědět o Posledním soudu

Šest věcí, které by měl každý vědět o Posledním soudu

Když jsem byl malý a zlobil jsem, maminka mi vždycky řekla „A to se Boha nebojíš?“ Dnes už to málo kdo řekne. A přece musíme počítat s tím, že Bůh všechno spravedlivě posuzuje a podle toho odměňuje ale i trestá. Dokládají nám to i dnešní liturgická čtení. V knize Exodus, když si lid vyrobil modlu, býčka, Hospodin se rozhněval: „Hospodin řekl dále Mojžíšovi: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím;“. Nakonec se nechal Abrahámem uchlácholit „A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.“  Vykonal soud a rozsudek byl milosrdný.

Evangelní podobenství nám ukazuje, že otec odpustil marnotratnému synu jeho provinění a přijal ho opět za syna.

Oba ty úryvky hovoří o tom, že Bůh naše skutky neustále hodnotí a posuzuje. To je soud, kterému říkáme osobní. A nakonec musíme          počítat s tím, že přijde ten soud poslední.

V následujících větách budu vycházet z článku, který nedávno vyšel na slovenských stránkách Christianitas.

 Každý z nás bude po svém posledním výdechu stát před Bohem, aby vyslechl Jeho věčný výrok. Po osobním soudu čeká člověka na konci světa ještě Poslední soud, u kterého Stvořitel již nebude soudit jednotlivé skutky, ale bude je posuzovat v jejich dobrých a špatných důsledcích, ve vztahu k jiným lidem, rodinám a národům, a důsledkům,   které způsobily. Poslední soud je jednou z jistých skutečností, které ohlásili všichni proroci; je to pravda, kterou potvrdil sám Ježíš Kristus. ¿Co tedy potřebuje každý vědět o této eschatologické události, aby se dnes ve skrytosti svého srdce rozhodl pro dobrý život?

V Německu žil kdysi poustevník známý svými skutky a svatostí. Uzdravoval nemocné a vracel zrak slepým. Proto se lidé hrnuli na místo, kde žil. Jednoho dne ho navštívil i císař Otto. Ohromen světcovou moudrostí mu řekl: Otče můj, pros mě o cokoliv, co si jen přeješ, byť i o polovinu mého království, a dostaneš to. Mudrc zvedl hlavu, položil ruku na císařovu hruď a s plnou vážností odpověděl: Kníže, co bych si počal s tvou korunou a s tvým bohatstvím? Raději mi udělej tu laskavost a uprostřed přepychu a pobláznění z velikosti své moci se každý den na chvíli o samotě zastav, vstup do skrytosti svého srdce a udělej si inventuru, kterou jednoho dne předložíš Bohu. “

Vždyť kdo by mohl zhřešit, když má před očima Boží soud? Vědomí, že každá naše myšlenka v okamžiku, kdy vzniká, každé naše slovo v okamžiku, kdy je vysloveno, je hned zapsáno nesmazatelnými písmeny, s děsivou věrností – do té velké knihy, o které se hovoří:

Stránky knihy se otevřou, / kde je seznam hříchů, / za které si svět zasluhuje trest („Dies irae“), a ten může zastavit člověka, který má sklon sjet ze správné cesty. Je škoda, že se z pohřebních obřadů vyřadil ten úžasný hymnus Dies iræ, bylo to vždycky působivé memento pro pozůstalé.

Božímu soudu neuniknou ani ti, kteří pohrdají Božími přikázáními, podněcují ke špatnému, pošlapávají práva rodin a nevinnost dětství. Dříve či později zaplatí své účty. I na ně, ať chtějí nebo ne, přijde tento slavný den. Pachatelé nespravedlnosti, nerozumní lidé, kteří mají potěšení z mučení a slz jiných, pochopí svůj omyl v plné míře. Během této velké Rozpravy se dozvíme pravdu o mnoha notoricky známých přestupcích na zemi. Navíc – Prozřetelnost nejednou obviňována z necitlivosti, nespravedlnosti a slepé zaujatosti odhalí moudrost svých cest v celé své plnosti, jak je psáno v žalmu 51.: Tak se ukážeš spravedlivý ve svém výroku (srov. Ž 51,6).

Jsou to velké pravdy. Pokud na ně člověk nemyslí, je to proto, že se mu soudný den zdá velmi vzdálený. Přesvědčení, že je ještě daleko, způsobuje, že člověk z horizontu ztrácí ten správný referenční bod. ¿Co tedy potřebuje každý vědět o této eschatologické události, aby se dnes, ve skrytosti svého srdce, rozhodl pro dobrý život? Těch věcí je šest.

1. Poslední soud je jistý

Poslední soud je jednou z jistých událostí založených na víře. Zvěstovali ho všichni proroci. Nezbytnost jeho příchodu potvrdil sám Boží Syn. Po něm lidstvo, které bude obnoveno, vstoupí do jiné formy existence, do nového života, dostane nový příbytek. Tento příbytek bude udělován podle zásluh nebo podle míry provinění. Jak čteme u svatého Matouše, Pán shromáždí dobré semeno do sýpky a plevel spálí. Spravedliví tak dostanou ráj, zatímco odsouzení budou uvrženi do temné propasti, kde bude pláč a skřípění zubů. A nic na tom nezmění slova těch, kteří tuto pravdu popírají. Nikdo totiž nebude schopen změnit ten nejvyšší projev spravedlnosti a toto slavnostní zakončení lidského osudu.

2. Datum neznáme

Pojmy vyskytující se ve Sv. písmu: Den soudu, Den Páně, Den hněvu se vztahují na Poslední soud, který se uskuteční na konci světa. V evangeliu podle Matouše čteme:

Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. (Mt 13,47–50)

O tomto okamžiku se na jiném místě Bible píše: Pánův den přijde jako zloděj v noci (srov. 1S 5,2); Proto vám říkám: Týru a Sidonu bude v den soudu snadněji než vám (srov. Mt 11,22); nedejte se hned vyvést z rovnováhy, jako by už Pánův den nastával (srov. 2 Sol 2,2). Podobně tuto událost předpovídali i proroci: Blízko je Hospodinův velký den, blízko a velmi pospíchá. Slyš! Hospodinův den je trpký, hrdina v něm bude křičet. Onen den bude dnem hněvu, dnem soužení a sklíčenosti, dnem zkázy a zpustošení, dnem temnoty a soumraku, dnem mračna a husté temnoty, dnem troubení na beraní roh a válečného křiku proti opevněným městům a proti vysokým rohovým věžím.  (Sof 1,14–16)

3. Stane se to v Jozafatově údolí

O místě, kde se má odehrát slavnostní ukončení osudu člověka, neumí nikdo nic s jistotou říct. Všeobecná intuice církevních otců i svatého Tomáše poukazuje na Jozafatské údolí. Podle biblického popisu tímto místem protéká řeka Cedron. Údolí obklopuje také Jeruzalém a Kalvárie a sahá až po Olivovou horu. V literatuře na toto téma se někdy setkáváme s názorem, že tento kousek země, kde byl stvořen první člověk a kde Mesiáš provedl Vykoupení a Spásu lidstva, bude místem, kde Bůh vykoná spravedlnost nad svými mučiteli a všemi těmi, kteří odmítli umýt své duše v Beránkově krvi. Potvrzuje to i prorok Joel, který zvolal: Hospodin zařval ze Sijónu, z Jeruzaléma vydal svůj hlas, nebesa i země se třesou. Hospodin je útočištěm pro svůj lid, pevností pro syny Izraele… …shromáždím všechny národy, zavedu je do údolí Józafat a tam se s nimi budu soudit kvůli svému lidu, svému dědictví Izraeli, které rozptýlili mezi národy. (srov. Joel 4,16; 4,2).

4. Bude nás soudit Boží Syn

Jak již bylo řečeno, soud se uskuteční v Jozafatském údolí. Z Evangelia podle Jana se zase dozvídáme, kdo bude na tomto místě trůnit, aby soudil shromážděné národy: Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu, A dal mu pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. (Jan 5;22,27)

Svatý Jan nám také říká, že z moci soudu svěřené Ježíši vyplývá moc vzkříšení:

Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.  (Jan 5,25)

Tento předpoklad ukazuje pořadí, v jakém bude událost probíhat. Aby mohli viníci předstoupit před tribunál, musí být nejprve vzkříšeni.

5. Budeme souzeni spravedlivě

Podle sv. Tomáše bude soud nad lidmi přizpůsoben schopnostem a požadavkům jejich přirozenosti. Všechny bude soudit Spravedlivý, kterého uvidí současně dobří i zlí. Nikdo se neodváží popřít spravedlnost Soudce. Pavel, který věděl, že ho bude soudit Kristus, pociťoval radost a naději. Z toho vyplývá, že spravedliví se budou cítit přitahováni k Němu s živou důvěrou.

V této perspektivě si lze představit smutek a zoufalství odsouzených, kteří osvícení spravedlivostí rozsudku budou křičet: To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu jako příklad potupy, nám pošetilým! Jeho život jsme považovali za nesmyslný a jeho konec za bezectný. Jak to, že je připočten k Božím synům a že jeho úděl je mezi svatými? Zbloudili jsme z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám nezasvítilo, slunce nám nevzešlo. (Moudrost 5,4–6)

Jistota Kristovy spravedlnosti nám navíc umožňuje vidět jednu ze scén Posledního soudu, ve které se apoštolové, mučedníci, církevní učitelé a tisíce lidí bojujících za Boží slávu a obranu víry spojí, aby společně slavili svatost Jeho výroků a správnost Jeho rozhodnutí.

6. Bude všeobecný, konečný a neodvolatelný

Všeobecnost posledního soudu se projeví v tom, že před Božím soudem budou stát lidé všech národností a kmenů, mluvící všemi jazyky. Nebude se brát ohled na materiální nebo společenské postavení, které měli během své pozemské cesty. Proto si můžeme být jisti, že všechny pocty a vyznamenání, které si svět tak vysoce cení, nebudou mít žádnou hodnotu. Lidé budou odměněni pouze za své zásluhy a dobré skutky: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem. …neboť jejich skutky jdou s nimi.“ (srov. Zj 14,13)

V tomto okamžiku se odhalí celé dějiny lidstva. Všechny veřejné zločiny a tajemství skrývaná po staletí vyjdou na světlo světa. Lidský život se ukáže v celé své kráse. Budeme si připomínat každou jednu okolnost, každý jeden skutek, každé jedno slovo, každou etapu našeho života. Soudce rozplete a najde všechny nitky a důvtipně utkané intriky. Špinavé a podlé spiknutí lidí na pozicích veřejné moci už nebudou pro nikoho tajemstvím. Nikdo se nenechá oklamat činy vykonanými pod záminkou státních zájmů, ani skutky maskovanými zbožností a nezištností.

Jak říká svatý Bernard, Pán odhalí všechna ta zneužití, která jsme zatajovali nejen před Ním, ale i před sebou samými. Najevo vyjdou všechny projevy, ze kterých jsme si udělali ctnosti, nepřiznané a zapomenuté hříchy, z paměti vymazaná tajemství. Otráví a překvapí tyto duše jako kati obklopující oběť. Pro některé to bude Strašný den…

Text vznikl s použitím informací ze souborné přednášky otce Charlese Arminjona s názvem Konec časného světa a tajemství věčného života.